Proč je efektivní obnova území po povodních obtížná?
Českou republiku již řadu let po sobě minuly rozsáhlé povodně, není ovšem pochyb o tom, že jde o klid pouze dočasný. Období mimo povodňové ohrožení je vhodné využít k diskusím o strategickém řízení povodňových rizik a o pravidlech obnovy postižených území. Celá tato diskuse by měla směřovat k přijetí opatření a vytvoření nástrojů, jejichž aktivizací lze snižovat budoucí povodňové škody, a to i v situaci stále větší nejistoty ohledně budoucího vývoje klimatu. V mezinárodním kontextu je tato potřeba označována výrazem “(flood) resilience”.
Doc. Lenka Slavíková se v článku Paradoxes of financial schemes for resilient flood recovery of households -> https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/wat2.1497 ve spolupráci s kolegy z Nizozemí a Rakouska zabývala otázkou, jak mají vypadat kompenzace domácnostem postiženým povodněmi, aby nedocházelo k prosté obnově majetku v rizikových územích. Při navrhování těchto kompenzačních schémat jsou podstatné jejich zdroje, podoba i načasování:
- kompenzace musí přinést rychlou pomoc, ale neměly by zvyšovat potenciál budoucích škod,
- měly by domácnosti motivovat k adaptačním opatřením a eliminovat riziko morálního hazardování,
- měly by podpořit zejména nejvíce zranitelné skupiny a podporovat rovný přístup.
Splnění těchto tří podmínek dohromady je však obtížené, ne-li nemožné.
Jak ukazuje přehled (článek: Approaches to state flood recovery funding in Visegrad Group Countries -> https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17477891.2019.1667749) kompenzačních povodňových schémat ze zemí Visegradské čtyřky, vlády Česka, Slovenska a Polska preferují předem žádné kompenzace neslibovat a vše řešit ad hoc po příchodu katastrofy. V tomto emocionálně napjatém období však existuje minimální prostor pro vytvoření efektivních kompenzačních mechanismů, které kromě okamžité pomoci řeší i snižování budoucích povodňových škod.