Která opatření skutečně pomáhají při povodni? Hydrologická účinnost, finanční náklady a názory lidí se nemusí potkat

Přírodě blízká opatření jsou dnes často představována jako žádoucí alternativa ke klasickým přehradám a dalším technickým stavbám. Při ochraně před povodněmi však nestačí rozdělit opatření na „zelená“, která jsou automaticky dobrá, a „šedá“, která jsou zastaralá. Nová studie proto porovnala tři rozdílná řešení: mokřad jako přírodě blízké opatření, retenční poldr jako kombinaci přírodních a technických prvků a přehradu jako klasické technické opatření. Autoři zkoumali nejen to, kolik vody jednotlivá opatření při povodni zadrží, ale také kolik jejich účinek stojí a jak jejich účinnost, proveditelnost a přijatelnost hodnotí veřejnost a různé skupiny odborníků. Hydrologické a ekonomické hodnocení se týkalo povodí řeky Gradaščica ve Slovinsku, zatímco názory byly zjišťovány mezi slovinskou veřejností a odbornými skupinami.

Modelování extrémní povodně ze srpna 2023 ukázalo, že mokřady v podmínkách tohoto povodí snížily kulminační průtok pouze o několik procent. Retenční poldr jej v nejpříznivější variantě snížil přibližně o polovinu a přehrada téměř o tři čtvrtiny. Podobně dopadlo ekonomické porovnání, které sledovalo náklady připadající na jeden kubický metr zadrženého povodňového objemu: pro samotné omezení velké povodně vyšly přehrady a poldry výrazně příznivěji než mokřady. To však neznamená, že jsou mokřady zbytečné. Výsledek platí pro konkrétní, poměrně strmé povodí s rychlým průběhem povodní a pro opatření posuzovaná ve větším prostorovém měřítku. Mokřady mohou lépe fungovat při menších a častějších srážkových událostech a současně podporují biodiverzitu, zlepšují stav krajiny nebo pomáhají zadržovat vodu v období sucha. Tyto přínosy použitá analýza nákladové efektivnosti nezapočítávala.

Zajímavé rozdíly se objevily také v tom, kdo jednotlivým opatřením důvěřuje. Do šetření se zapojil reprezentativní vzorek tisíce obyvatel Slovinska a dále vodohospodářští inženýři, výzkumníci v oblasti vodního hospodářství a zemědělští poradci. Veřejnost, vodohospodářští inženýři i zemědělští poradci považovali přehradu za nejúčinnější a mokřad za nejméně účinný, což odpovídalo pořadí zjištěnému hydrologickým modelem. Veřejnost přesto skutečný protipovodňový výkon mokřadů poněkud nadhodnocovala. Nejvýrazněji se od výsledků modelování odlišovali výzkumníci, kteří naopak hodnotili mokřady jako nejúčinnější řešení. Zemědělští poradci zároveň považovali retenční poldry za obtížněji proveditelné než ostatní skupiny, pravděpodobně také proto, že jejich výstavba a zaplavování zasahují zemědělskou půdu. Názor na opatření tedy nevychází pouze z technických znalostí, ale také z profesní zkušenosti, hodnot, očekávaných přínosů nebo z toho, koho se jeho realizace přímo dotkne.

Pro českou praxi z toho plyne především potřeba nevybírat protipovodňová opatření jen podle jejich označení nebo současné obliby. Při rozhodování je třeba společně posoudit místní hydrologické podmínky, velikost a typ povodně, náklady, další ekologické a společenské přínosy i možnost opatření skutečně prosadit. Mokřad nelze považovat za jednoduchou náhradu přehrady, pokud od něj očekáváme stejnou ochranu při extrémní povodni. Stejně tak ale přehrada nemůže nahradit přínosy zdravého mokřadu pro přírodu a krajinu. Často proto nemusí být nejlepším řešením jediný typ opatření, ale promyšlená kombinace přírodě blízkých, retenčních a technických prvků. Hydrologické modely přitom mohou ukázat, co bude v konkrétním povodí skutečně fungovat, zatímco jednání s obcemi, vlastníky půdy a veřejností pomůže zjistit, co je možné a přijatelné také v praxi:

Přečíst celý vědecký článek (anglicky) zde: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2212420925007502